Pokud byste někdy zabloudili na svých toulkách do hor Střední Asie, možná byste měli štěstí a potkali tam jedno nádherné zvíře. Abyste se mohli setkat s levhartem sněžným, museli byste hodně vysoko. Toto zvíře je do dnešní doby tak trochu záhadné. Právě proto, že žije v nepřístupném terénu. Je to jistě pro něho velká výhoda. Jinak by byl určitě v minulých letech zcela vyhuben pro svůj krásný kožich. Bohužel, nemá k tomu daleko.
· Ve dvacátých letech minulého století byl krutě pronásledován od ruských pytláků, kteří ho lovili právě pro jejich kožich.
· A také od čínských pytláků. Ti používali různé části levhartího těla na výrobky tradiční čínské medicíny.
· Třetí hrozbou jsou farmáři, kteří se obávají o svá zemědělská zvířata.
Levhart sněžný,který je také nazýván irbisem, se vyznačuje velkými tlapami a velkým a silným ocasem. Ten mu slouží při balancování v neschůdném terénu. I jeho zadní nohy jsou delší než u ostatních kočkovitých šelem. Jsou uzpůsobeny k dlouhým skokům.
Irbis rychle ubývá
Celkem snadno se vypořádávají i se zimou, která v těchto horských oblastech vládne.
– Nejen svým teplým kožichem, ale i nosní dutinou, kterou mají natolik prostornou, že vdechovaný studený vzduch ohřívá.
Levhart sněžný je samotářské zvíře a společnost vyhledává jen v období páření.
· Matka se v těchto nehostinných podmínkách musí věnovat mláďatům s plným nasazením, a tak jí příroda umožnila porodit pouze jednou za dva roky.
Hlavní potravou irbise je nahur modrý. Je to zvíře velice podobné naší koze. Říká se mu také modrá ovce. Další položkou na jeho jídelníčku je sibiřský kozorožec. Pokud se naskytne příležitost, nepohrdne ani malým svištěm, zajícem nebo ptákem. Farmáři, kteří ho hubí jako možnou hrozbu pro svá stáda, se bojí oprávněně. Levhart útočí i na domácí zvířata.