Když jsem byla malá, tak jsem vždycky záviděla úplně všem, kdo měl nějaké elektro jako například elektrokolo anebo elektrokoloběžku. Tohle mě vždycky bavilo, ale nedokázala jsem si představit, že bych také na elektrokole anebo na elektrokoloběžce jezdila. Já sama jsem se toho moc bála, ale jednoduše jsem nic nemohla dělat. Nic jsem s tím nemohla udělat, protože elektrokolo a elektrokoloběžka bylo něco, na čem jste už jednoznačně umět museli jezdit. Bylo to téměř úplně totožné jako obyčejné klasické kolo anebo něco podobného. Řekla jsem si, že kdybych opravdu uměla dobře jezdit na klasické koloběžce, že bych potom také zvládla elektrokoloběžku.
Jenomže když mi potom můj kamarád ukázal, jak se jezdí na elektrokoloběžce nebo na elektrokole, tak jsem si řekla, že je to nemůže být tak náročné, a tak složité. Proto jsem si také na splátky vzala elektrokolo. Musím uznat, že to bylo opravdu perfektní. Jenomže co se ale potom nestalo, bylo opravdu hrozné, že jsem si bohužel elektrokolo zapomněla zamknout a šla jsem do obchodu. Samozřejmě, že když jsem se asi po deseti minutách vrátila tak to kolo tam nebylo. Bohužel mi elektrokolo někdo ukradnul. Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná.
Měla jsem ho asi dva anebo tři měsíce. Byla jsem naštvaná a volala jsem policii. Policie mi zase řekla, že jsem bohužel taková zapomnětlivá, že jsem zapomněla zamknout. No, měla jsem kolo pojištěné, ale vůbec mi elektrokolo potom pojišťovna neproplatila, protože jsem neměla kolo tam, kde mělo být. Neměla jsem ho ve speciálním stojánku na kola, a navíc to kolo nebylo ani zamknuté. Takže jsem si řekla, že je to velice smutné. Je to moje chyba. Samozřejmě, že je to moje chyba, že jsem měla mít své elektrokolo zamčené, ale nevěděla jsem to. Myslela jsem si, že už se takovéto věci a krádeže vůbec nedělají.