Na co se my lidé rok co rok těšíme? Přece na dovolenou. Tedy za předpokladu, že jsme osobami pracujícími, protože jenom těm nárok na dovolenou vzniká, na rozdíl od nezaměstnaných či důchodců, kteří sice dovolenou nemají, ale to proto, že si ji vlastně mohou udělat a také udělají, kdykoliv se jim to jenom zlíbí. A proč se na dovolenou těšíváme? Přece proto, že o ní a často jenom o ní máme dost času na to, abychom dělali něco, co se líbí právě nám, bez omezování se kvůli jiným povinnostem, které nás ve všedních dnech obírají o čas a energii.
Když nastane doba dovolené, máme rázem prostor, abychom se realizovali po svém. Někdy zcela, a někdy aspoň trochu, pokud jsme i zde do jisté míry omezováni životním druhem/družkou, rodinou, finančními možnostmi, protipandemickými opatřeními a podobně. A když už tu taková možnost je, měli bychom ji určitě využít. Protože kdy jindy se můžeme sebrat a odjet z domova třeba i na druhý konec světa? Kdy jindy si můžeme ráno přispat, aniž by po nás byla sháňka, kdy jindy si můžeme v noci zaflámovat, aniž bychom riskovali, že ráno zaspíme nebo že nebudeme v žádoucí kondici?
Je to právě dovolená, kdy můžeme poznávat dosud nepoznaná místa, kdy můžeme popustit uzdu své fantazii a dělat daleko více věcí, včetně těch, které si ve zbytku roku dopřávat nemůžeme. A protože je taková změna život, je nesporně dobře, že dovolené existují. A že si je můžeme brát a také si je obvykle bereme. Protože jak by to s námi dopadlo, kdybychom museli po celý takzvaný produktivní věk chodit jenom do práce a z této pak třeba jenom rovnou do postele, abychom nabrali sílu na další práci? To by přece za nic nestálo. S výjimkou lidí, kteří mají práci svých snů a tu upřednostňují třeba i před dovolenou. Ale takových lidí určitě moc nenajdeme. A i kdyby, i ti si někdy dovolenou vybrat musí. I když třeba i o ní budou dál dělat to, co v práci, protože je to pro ně i nejlepší zábavou a relaxací.