Žiji už dost dlouho na to, abych mohl srovnávat různé doby, jež jsme tu měli. A tak mohu aspoň laicky zhodnotit i technické vybavení našeho zdravotnictví. A musím říci, že mám-li srovnat zdravotnictví dnes a za mých mladých let, je tu jednoznačný posun vpřed. Což mohu doložit konkrétními příklady. Z nichž vám tu některé hodlám i předložit. Aspoň některé.

Když jsem byl malý nebo mladý, doktoři se s tím moc nepárali, a kdykoliv jsem měl vážnější infekci, předepsali mi rovnou antibiotika. Nebylo to prý tehdy nic proti ničemu, a antibiotika buď rovnou pomohla, nebo prostě byla zbytečně navíc, což ale nevadilo. Dnes už má ale můj doktor přístroj, díky kterému ze špetky krve velice rychle zjistí, zda jde o baktérie nebo viry. A tak nejsem zatěžován zbytečně antibiotiky, která se navíc ani nemají zbytečně podávat kvůli vzrůstající rezistenci mikroorganismů vůči nim.

A když už jsem u té krve, případně i moči, je pak doslova s podivem, co z toho mohou všechno zjistit přístroje v laboratoři. Nebo má můj doktor důmyslné zařízení, kterým může při preventivní prohlídce zkontrolovat, zda mi ještě buší srdce. Tedy zda mi to funguje tak, jak má. Myslím srdce. A že má třeba stetoskop nebo (jak zaznívá v komedii o básnících) trubičku, kterou se kouká do ucha nebo do řiti, už ani nemluvě.

A jiné to není u zubaře. Ty tam jsou doby, kdy se zub plomboval tak dlouho, jak to šlo, a když už to nešlo, vytrhnul se. Dnes už má můj zubař takové vybavení, že si mě může skrz naskrz důkladně prohlédnout a pak namísto odstraněného zubu nebo jeho části vyrobit korunku nebo dokonce implantát.

A takových technických vymožeností v našem zdravotnictví je! Spousta. A jestli je na tom něco špatného, pak jedině to, že jde o drahé záležitosti. Na které si prostě někdy musíme doplácet. Což se nám lidem často nemusí líbit. Ale někdy je to lepší, než se třeba zbytečně smát bezzubými ústy nebo předčasně zemřít.